První vyšetřování

První větší vyšetřování probíhalo ještě daleko předtím, než vznikl tento web. Než jsme se rozhodli, že se budeme o své zážitky dělit. Bylo léto 2011 a my jsme se rozhodli zkusit nahrát vlastní EVP. I když jsme věřili v paranormální jevy a již tenkrát byli nadšenými diváky Ghost Adventures, nikdy nás nenapadlo, že zrovna nám by se povedlo je natočit. Nicméně jsme vzali mobilní telefony a vyrazili. Jak možná víte z našich EVP videí na youtube, cílem naší výpravy bylo malebné městečko Volyně, konkrétně dvě jeho lokace. První si raději necháme pro sebe. Né, že bychom dělali něco nelegálního, ale nechceme z osobních důvodů, aby tyto duše byly rušeny. Druhé místo byl kopec s místním názvem Šibeničák, jelikož na něm stálo popraviště.

Kolem jedné hodiny jsme dorazili na první místo. Z počátku jsme nic zvláštního necítili, ale po chvíli vzduch jakoby zhoustl, i když byl příjemný svěží večer. Zastavili jsme se na několikero místech a zeptali se na pár otázek. – Následná analýza doma odhalila, že se nám podařilo navázat kontakt s malou holčičkou, o které jsme měli podezření, že se na místě nachází. Hlas na nahrávce totiž jistě patří ženě, a podle jejího způsobu mluvy je dost možné, že se jedná právě o dítě. Soudíme z EVP jako Pojď pryč, či Taky (si) hrát, Pojďte, Pojďte domu, nebo onoho Aá, při loučení.

 Pak jsme se přemístili na místo druhé. V první chvíli se nedělo nic. Byla příjemná noc. Žádná úzkost nás nesvírala, ovšem jak jsme se blížili k vrcholu kopce, dostavoval se i nepříjemný pocit sevření. Jeden z nás se vydal dál a ostatní zůstali na místě. V jednu chvíli jsme měli pocit, jako kdyby nás přepadali cizí emoce. Návaly smutku, strachu a podobně. Byl to velmi zvláštní pocit. Po návratu člena jsme se rozhodli jít pomalu zpátky, ovšem stala se další podivuhodná věc. Člen výpravy najednou z ničeho nic cítil tlak na obou rukou. Tlak, který nechal volně pracovat na svých rukách, a ty se posléze zkroutily za jeho záda, jako když svazujete vězně. Necítili jsme strach, ale naopak nás ta příhoda pobavila. Když jsme promluvili a domnělému duchovi řekli něco ve smyslu „Ale to není odsouzený. My se tu jen snažíme navázat kontakt s vámi.“ tlak z nenadání ustal. Bohužel pro tento zážitek nemáme žádnou dokumentaci. Po analýze jsme zjistili, že nejvíce EVP jsme chytili v místě, kde jsme měli ty skličující pocity. Jednou se jednalo dokonce o celou odpověď na otázku: Můžete nám říci, jak jste umřeli? Kde se zřetelně ozve slovo Kámen. Nemáme žádné informace o tom, že by se ve Volyni kamenovalo, ale kdo ví. Další EVP, která nám vyrazila dech, byly záznamy zvláštního  chrčení , které nejvíce připomíná přiškrceného člověka. Při nahrávání jsme nic podobného neslyšeli a nebylo možné ho s ničím zaměnit. Přemýšleli jsme např. o psovi, ale psí štěkot máme nahraný několikrát a vždycky je zřetelně rozeznatelný a v dálce. Kolem nás v tu dobu nebyli ani žádné stromy, nebo křoviny jen holá pláň. Neslyšeli jsme nic, co by se tomuto zvuku mohlo podobat. Proto jsme přesvědčeni, že se jedná o hlasy oběšených obětí bývalé šibenice.

Naše první dobrodružství nás navnadilo na další práci a i když k EVP sezením nedochází tak často, jak bychom si přáli, v práci nadále pokračujeme.