V Praze 4 v krčském lese je zřícenina hradu nebo zámku šel jsem tam s kamarádkou a šli jsme vyvolávat duchy a asi o 3 minuty pozdějc se něco dotklo kámošky a najednou se jí špatně dejchalo a slyšela nějaký hlasi aby jsem odtamtad rychle šli pryč.

Jen si zahrávejte!

Je to rok co jsme s kamarádkou a jejím klukem spali ve stanu a on věří na duchy,umřela mu máma a pořád jí vidí .Tu noc začal zničeho nic vyvádět.. Slyšel jak na něj někdo mluví a říká mu ,že máme rychle utéct pryč . My jsme mu nevěřily a byly jsme tak nějak v klidu. Šli jsme za vesnici okolo pole ,kousek od nás byl hřbitov . bylo okolo třetí hodiny ráno a on se úplně klepal ,sedli jsme si na polní cestu a od toho hřbitova jsme najednou slyšeli dívčí křik . Šel nám hrozný mráz po zádech a těžce se nám dýchalo . Ten kluk pochází z Mostu u té kamarádky byl 3 dny,takže to u nás vůbec neznal a ten hlas ,který pořád slyšel mu prý řekl,že máme jít na hřbitov k rodinné hrobce Bobisudů .. Nechtělo se nám mu to věřit ,ale nešlo nám do hlavy jak by mohl vědět ,že tam ta hrobka je ,když na v naší vesnici na hřbitově nikdy nebyl . Od té doby se věřím na duchy, když jsem se stím svěřila rodičům ,tak ze mě udělali blázna . U nás doma zemřela mámy prababička a předevčírem jsem šla v noci do koupelny ,nerozsvěcela jsem ani jsem se nebála .. Potom jsem se otočila a zamnou stála bílá postava ,která mi dávala ruku na rameno . Strašně jsem se lekla, rozsvítila jsem a nikde nikdo .

Je možné, že váš kamarád v té chvíli vycítil něčí myšlenky, nebo pocity, nebo byl varován nějakou entitou. Ohledně bílé postavy v koupelně. Je možné, že se prababička přišla podívat na své potomky, aby se rozloučila, nebo proto, aby na vás dávala pozor, nebo to mohl být někdo jiný. Ohledně rodičů, je velmi časté, že lidé se brání uvěřit paranormálním jevům a někdy prostě není možné přesvědčit je, aby si něco takového připustili. Ovšem vždycky poukazujeme na to, že je zvláštní, že pokud někdo ve společnosti nadhodí téma paranormálních jevů, většina zúčastněných má většinou osobní zážitek, který si nedovede vysvětlit. A to už člověka nutí zamyslet se nad možností existence něčeho "nadpozemského". Děkujeme za příspěvek SP

to já jsem dříve asi před 3 roky bydlel v Horních Počaplech a ze segrou jsme šli na záchod oba dva jsme se báli proto že už jsme dříve věřili na duchy měli jsme vplanu že ona pujde na zachod a ja počkam před dveřma a pak se vystřídáme no ale otevřeli jsme dveře od pokoje a najednou bílá postava nebo ne nebyla přímo bíla bylo jí vydět i do tváře byl to muž bílo šediví zatřískly jsme dveře a druhý den jsme se mámy zeptali jestli v bytě někdo neumřel máma řekla 4 roky před námy tu umřel pán kterej se oběsil ukázala nám fotku toho pána a do ted nevim kde jí vzala tohle asi zustane záhadou

Budou to asi 3 roky. Moje mamča měla dobrou známou, dříve u ní byla i zaměstnána, ale po čase ta paní, budeme jí říkat třeba Lenka, zjistila, že na obchod nestačí pro svou velice závažnou nemoc. Měla postižené plotýnky a dostala rakovinu páteře. To jsme se dověděly až po její smrti od její dcery. Věděly jsme, že má problémy, ale tohle by nás nikdy nenapadlo. My se s ní stýkaly čím dál méně, protože jsme v té době stavěli dúm. Když jsme jí viděly naposled, domluviliy jsme se, že až dostavíme, konečně to s ní oslavíme a pozveme ji k nám. V té době ji navíc onemocněl její manžel Eizhaimerovou nemocí, takže další rána pod pás. Pár měsícú jsme se s Lenkou neviděly. Na jaře někdo mamče volal. Bylo to číslo Lenky. Na druhé straně se však ozvala její dcera. Oznámila, že maminka, tedy Lenka včera zemřela. Stalo se to při převozu do nemocnice. Byl to šok. Mamča v slzách prohodila pár slov a měly jsme po náladě. Pak řekla, no vidíš, už jí ani nemužem pozvat k nám do nového baráčku, aby ho viděla. Já jí ale utvrdila, že ho určitě vidí ze zhora atd... Máti se jen usmála a tím to skončilo. Následující noc mě probudil ostrý a bránící štěkot našeho psa v obýváku. Je to retrívr, náš miláček. Hraje si i s kočkama a všechno si nechá libit. Nikdy by na nikoho nevyjel, ani na zloděje...Nikdy jsem ho neslyšela takhle vyvádět. To fakt přísahám. Koukla jsem se na budík. Bylo tuším čtvrt na tři ráno, skoro shodný čas doby Lenčina úmrtí. Já si jen v duchu řekla: A je to tady... Přišla se rozloučit. No jako v néjakém béčkovém hororu. Táta zatím vstal z vedlejšího pokoje a šel do přízemí uklidnit psa a zjistit o co jde. Já jsem ztuhla, nemohla jsem se vúbec pohnout, je to hrozná bezmoc, když se vám tohle stane. Zavřela jsem oči a snažila se usnout. Samozřejmě to nešlo. Pak mě zalehly uši a já slyšela hukot a zvuky jakoby z tunelu. Jako siréna sanity a nebo to byl zvuk čehosi. Prostě jsem něco vnímala. Jediné, co mě zachránilo, byl ovladač, který ležel semnou v posteli. Našahala jsem a zmáčkla tlačítko.Při zaplé televizi bylo vše jiné, bezpečnější - jinak nesmysl, ale mě to trochu srovnalo a zklidnilo. V tu chvíli vše ustalo a já nevím, ale okamžitě jsem usnula. Ráno jsme o tom všichni mluvili. Táta říkal, že byl pes naježený jak dikobraz a na něco štěkal. Nechápal to. Já to ale pochopila hned. Ještě táta říkal mámě, když se k ni vrátil do ložnice, že mluvila ze spaní. Zaslechl něco jako: Tak to jo. To je v prd.li... Máma si nic nepamatuje a pak jsem to vyklopila já, co se stalo mě. Všechny napadla jediná věc. Lenka. Následujíci večer jsem za Lenku zapálila svíčku. A jinak bylo vše v pohodě. Za pár dní jsme ve městě potkaly další společnou známou. Povídaly si o Lence. a ptaly se, jak to teď zvladá Lenčina dcera s nemocným tátou. Byl totiž po té události převezen do nemocnice. Každý se totiž bál a hlavně nikdo nevěděl ja mu naznačit, že jeho manželka Lenka zemřela. Člověk s Eizheimerem neví co je realita a skutečnost, přesto mu nikdo nechtěl citově a psychicky ublížit. No a teď poslouchejte: Ta naše známá, říkala, že to nechápe, ale : Když přišla k tátovi a v dobré chvilce, když byl schopen trochu vnímat a byl v dobré náladě - komunikoval, tak mu dcera řekla, že maminka usnula a pak odešla do nebíčka, prostě nenásilná varianta používaná pro děti. Otec se na ni koukl a v klidu ji zřetelně odpověděl, že o tom ví, že u něj Lenka byla a loučila se sním. Od tak nemocného člověka to bylo nepochopitelné. Kolikrát měl problém rozpoznat své nejbližší a najednou z něj vypadly tyhle věty...Lenky manžel zemřel o rok později. Od té doby jsem si byla naprosto jistá, že se tenkrát přišla rozloučit i s námi. Já jsem hrozná spisovatelka. Třeba to někomu přijde jako nudný příběh bez lítajicích mlhavých strašidýlek, ale takhle to bylo a jsem moc ráda, že jsem měla aspoň miniaturní zkušenost s tím, co je všude kolem nás, málo lidí si duchy uvědomuje. Je to škoda. Žaneta

Moc děkujeme za sdílení vašeho příběhu. Slyšeli jsme již několik příběhů o tom, jak se příbuzní, nebo kamarádi přišli rozloučit před odchodem "na druhou stranu". Ačkoliv to v té chvíli může být prožitek hrozivý a strašidelný, nakonec je to vlastně pozitivní a hezké, že se takové věci dějí. Když víme, že na nás naši blízcí mysleli a přišli se rozloučit. Je dobře, že se Lenka mohla podívat na nový baráček a rozloučit se s manželem. Přejeme hodně štěstí do budoucna a co nejméně smutných loučení. Pokud se opět setkáte s paranormálními jevy určitě budeme rádi, pokud se rozhodnete je s námi sdílet.

Jj,zvířata vidí...to určitě:-)